Blog
Plevel jako virus. Nebo obráceně?
30.12.2021
Plevel jako virus. Nebo obráceně?
Jak se liší postoj konvenčního a permakulturního hospodáře k rostlině nazývané plevelem a organismu zvanému virus.
Plevel je rostlina, která roste na stanovišti proti vůli pěstitele. Stejná rostlina může být žádoucí a pěstována (kopřiva dvoudomá jako léčivka a potrava drůbeže) stejně jako v jiném porostu označena za plevel a hubena.[1] (Wikipedia)
Konvenčnímu hospodáři – zemědělci či zahradníkovi slovo PLEVEL oprávněně vhání krev do paží a startuje obrannou či dokonce útočnou reakci, anžto plevel vyhodnotí jako ohrožení svého bohulibého snažení. Ať již v produkci potravin (tak nějak divně nazývané rostlinnou výrobou) či udržování bezchybného anglického trávníku kolem domu. Plevel zkrátka do jeho záměru nepatří. Je to omyl přírody/boha, a tento je třeba vědeckými argumenty podloženým zásahem napravit. Pokud možno snadno a rychle. Konvenční hospodář vnímá jen svůj cíl (kulturní plodina, kterou pěstuje, přinášející trvale rostoucí zisk) a nepřítele (plevel, ohrožovač zisku). Vše ostatní jde stranou. Tedy abych byl přesnější, pravděpodobně to nemůže jít stranou z prostého důvodu, jelikož to nikdy nebylo ve středu zájmu či pozornosti. Řešení hledá v dodávání materiálu či energie (hnojiva, pesticidy…) z vnějšku systému. Břitkým nástrojem přístupu snadno a rychle je třeba glyfosát, hlavní složka totálního herbicidu (z latinského herba – rostlina a řeckého cidó – ničím) Roundupu, a postup jeho aplikace je eufemisticky nazýván rostlinolékařstvím. Volně přeloženo – identifikuji nepřítele a totálně jej zničím. Žel bohu glyfosát neničí jen ty plevele, ale také třeba zvířecí i lidský mikrobiom a má řadu dalších velmi nepříznivých důsledků, navíc se hromadí v potravním řetězci (že bychom se snad poučili z DDT?). Od roku 1974, kdy byl patentován firmou Monsanto, konvenční hospodáři proti plevelům (ale i pro rychlejší dosušení rostlin před sklizní) do přírody nalili cca 2 miliony tun glyfosátu. Kupodivu nestačila první, druhá ani třetí Tečka.
Oproti tomu permakulturní hospodář primárně nehledí na zisk, natož snadný a rychlý. Zajímá se o trvale udržitelné hospodaření, tedy snaží se, aby jeho soužití a užívání přírody bylo šetrné ke všem složkám systému, půdě, vodě, plodinám, mikroorganismům, hmyzu a všem dalším breberkám, ptákům, zvířatům včetně člověka. Aby se svým hospodářstvím koexistoval pokud možno co nejdéle a nejpříjemněji. K tomu využívá synergii všech složek/prvků systému pro jeho optimální funkci. Snaží se co nejvíce rozumět vztahům v systému, a pokud to jde, tak využívat vnitřní zdroje materiálů i energie v systému a minimalizovat dodávání zdrojů a energií z vnějšku systému. Energie v systému musí plynout. Pokud se někde akumuluje (více organického materiálu, živin…), tak jsou aktivovány mechanismy, jejichž úlohou je energii opět rozptýlit v systému – nechat ji plynout (do kupy trávy se pustí bakterie a žížaly, do kupy dřeva houby, do pytle zrní myši…). Vše se v systému recykluje. Každý prvek systému plní několik funkcí a každá funkce je zajišťována více prvky. Tedy například strom plodí ovoce, poskytuje organickou hmotu (listí, větve), kryje půdu před sluncem a tím udržuje vláhu, vytahuje kořeny vláhu a živiny z hloubky pro ostatní rostliny, podílí se na komunikaci a distribuci výživy a léčivých látek skrze mycelium mezi ostatními stromy a rostlinami atd.
Vše v systému nahlíží jako přátelské a žádoucí, neboť systémově chápe funkce všech prvků. A i když se v systému objeví to, co konvenční hospodář označí jako plevel či jiného nepřítele, permakulturní hospodář to vnímá jako důležitou informaci o stavu systému a jeho samoregulačních mechanismech.
„Plevel“ se neobjevuje proto, aby nám škodil, je důležitou součástí systému, plní v něm svou funkci. Semena „plevelů“ jsou v půdě uložena často po desítky let a připravena vzklíčit. Ale nikdy nevyklíčí všechna. Vyklíčí ta, která poskytnou systému důležitou funkci. Například z půdy ohrožené velkým odpařováním vody (v systému chybí jiné půdokryvné prvky jako stromy a keře poskytující stín) vyrostou „plevele“ s velkými listy či hustým vzrůstem, aby plnily půdokryvnou funkci. Půda s vláhou a živinami ve větší hloubce či půda příliš utužená (třeba předchozím konvenčním hospodařením) zase nechá vyrůst rostliny, které silnými dlouhými kořeny vytahují vodu a živiny na povrch a půdu provzdušňují. Nebo půda ohrožená erozí (prašná či smývatelná) nechá vyrůst rostliny s velkým množstvím tenkých kořínků, které stabilizují půdu proti erozi…
Pokud se tedy objeví „plevely“ či jiní „škůdci“ (pojmy používané konvenčním hospodářem), tak permakulturní hospodář začne pozorněji prozkoumávat svůj systém přírodní zahrady a hledat, kde svou nevědomostí či nedokonalostí vytvořil nerovnováhu v systému či nedostatečně kompenzoval vstupní kvality (nerovnováhy) pozemku, na kterém začal hospodařit, nebo nedostatečně zapracoval změny vnějších podmínek (klimatické změny apod.).
A jak je to s virem, třeba zrovna se SARS-CoV-2?
Konvenční hospodář (politik, lékař, vědec, občan…) jej vyhodnotí jako ohrožení (otázka je, čeho všeho ohrožení). Virus zkrátka do jeho záměru nepatří. Je to omyl přírody/boha a tento je třeba vědeckými argumenty (EBM) podloženým zásahem napravit. Pokud možno snadno a rychle. Konvenční hospodář vnímá jen svůj cíl (zachování stávajícího způsobu života) a nepřítele (virus). Vše ostatní jde stranou. Tedy abych byl opět přesnější, pravděpodobně to nemůže jít stranou z prostého důvodu, jelikož ani toto nikdy nebylo ve středu zájmu či pozornosti. Břitkým nástrojem přístupu snadno a rychle je pak vakcína proti onemocnění Covid19 a postup jeho aplikace je eufemisticky nazýván dobrovolným očkováním. Volně přeloženo – identifikuji nepřítele a totálně jej zničím. Nejlépe, tak jako u glyfosátu, plošnou aplikací. Opakovanou. Donekonečna? Protože princip snadno a rychle je principem vedoucím k závislosti (na látce, činnosti, způsobu „řešení“…) a závislost je charakterizována nutkavou až přemáhající potřebou opakovat užívání (látky, činnosti, způsobu „řešení“) i přes stále zřetelnější důkazy škodlivosti užívání. Princip snadno a rychle neřeší příčiny, které jsou mimo zorné pole „ohrožení – zničení“ (nemoc – léčba), toliko odstraňuje symptom (virus je symptomem nezdravě nastaveného systému/organismu).
A co na to permakulturní hospodář (politik, lékař, vědec, občan…)?
Ví, že semena plevelů jsou v půdě stále připravena vyklíčit, tedy že viry v našem životním prostoru byly, jsou a budou (i s virem SARS-CoV-2 se budeme muset naučit respektuplnému soužití, jako jsme se to naučili se Španělskou chřipkou či morem). Ví, že systém (příroda, lidské tělomyslvztahyduše) má seberegulační mechanismy, které se snaží vracet systém do homeostázy a k plynutí energie. Ví, že to, zda plevel – virus zahluší vše ostatní, není vinou viru, nýbrž nevhodného nastavení systému (monokultury – nedostatek diverzity v myšlení, cílech, životním způsobu, život v tepelném komfortu; stagnace plynutí energie – nedostatek pohybu a energie akumulovaná v nadměrných tukových tkáních; nedostatek některých živin – konzumace ultrazpracovaných potravin slibujících snadnou a rychlou přípravu či konzumaci…). Ví, že trvale udržitelné hospodaření (bio-psycho-socio-spirituální zdraví, výkonnost, radost, spokojenost a štěstí…) nejdou vnést z vnějšku systému (imunita po očkování), nýbrž jsou důsledkem přirozeného a harmonického nastavení systému zevnitř (přirozená imunita). Ví, že když například budeme vytrvale rostlinám dodávat vláhu zaléváním, že si rostliny odvyknou hledat vláhu v hloubce půdy, zakrní jim hluboké kořeny a stanou se závislými na zálivce (podpovrchové kořínky). V případě přerušení zálivky pak takto rozmazlené rostliny hynou. Ví, že péče o systém větší, než nezbytně nutná vede k invalidizaci, k zakrňování vlastních schopností k životu (a toto platí netoliko v permakultuře, ale také v psychoterapii, sociálních službách, pedagogice a v neposlední řadě též medicíně). Primum non necere – hlavně neškodit – lze však nahlížet z mnoha možných úrovní. Jak pravil J.W. Goethe: Každý trhá ovoce ze stromu poznání jen z té větve, na kterou dosáhne. Permakulturní hospodář ví, že nelze plevel snadno a rychle odstranit, pohubit glyfosátem, vymítit virus očkováním (jak před časem prohlašovali někteří „odborníci“), a chtít, od systému, aby dál „normálně“ fungoval jako před výskytem plevele či viru (slogany „Jedině Tečka nás navrátí k normálnímu životu“).
Mnozí mí klienti závislí na alkoholu, po nastartování abstinence (domnívali se, že to je cíl léčby, žel bohu to je první krůček) pronášeli podobné promluvy: „Pane magistře, já se chci po léčbě vrátit k tomu úžasnému/docela dobrému způsobu života, který jsem vedl před tím, než jsem začal chalstat“. Pro mnohé z nich však bylo nemilým překvapením, když jsem jim s úsměvem na rtech odvětil: „Víte, milý pane XY, právě ten způsob života, který jste vedl před tím, než jste začal chlastat, vedl k tomu, že jste začal chlastat. Pokud chcete abstinovat, ale nejste připraven změnit (často od kořenů) svůj život, pak vězte, že se závislost bude, převlečená v různých kabátech vracet zmovu a znovu“.
Pro některé to byla kvadratura kruhu, leč pro mnohé výzva k tomu, aby posbírali veškerou svou odvahu a bez servítků a přikrášlovadel se upřímně podívali na svůj dosavadní život, rozebrali jej na jednotlivé stavební kameny i za cenu dočasného velmi děsuplného stavu chaosu, a pak jej smysluplně poskládali znovu a jinak.
Přeji nám všem, nejen do celého roku 2022, dostatek odvahy k tomu, abychom přehodnotili svůj individuální i společný (k danému kulturnímu okruhu či civilizaci přináležející) životní styl/způsob, modus vivendi, a začali konečně řešení současného společenského marasmu hledat v sobě a souvislostech svých životů, nikoli v paternalistických řešeních zvnějšku.
Poznámka: autor nesnědl moudrost světa a nemá patent na rozum, netvrdí, že toto je jediná, ba dokonce trvalá pravda. Neb autor nežije v kontextech objektivismu, nýbrž radikálního konstruktivismu. Přispívá jen k otevřenému diskursu témat současnosti.
Napsat komentář